Fotografka ALŽBĚTA JUNGROVÁ: Dokumentární fotografie

Co je nejdůležitější, aby člověk byl úspěšným fotografem?

Kombinace trpělivosti, vůle i talentu, ale především jde o každodenní práci a posouvání se vpřed.

Co je pro Vás složitější? Fotografovat lidi ve městě nebo lidi po domluvě při schůzce s osobností?

Vždy záleží na městě a lidech. Jsem stejně nadšená z portrétu někoho zajímavého jako ze streetové fotky v hezkém městě.

Vybral jsem si z Vašeho archivu fotografie s ženami koupajícími se v moři a chtěl jsem se zeptat, kde a jak tato fotografie vznikla?

Kania Kumari je nejjižnější cíp Indie, kde se spojují dva oceány. Je to jedno z velkých poutních míst. Fotografie vznikla v rámci projektu o indických tradicích a kořenech jógy.

Je těžké umět do fotografie vnést krásu a estetiku a zároveň dosáhnout toho, aby nám něco sdělovala?

To je podle mého názoru podstata a zaklad každé dobré fotografie.

Alžběta Jungrová: Bangladéš – každodenní život 

Jak moc je důležité pro reportážního fotografa, aby fotografie sdělovala správný úhel pohledu, který zastupujete svým politickým a náboženským názorem?

U reportáže či dokumentu by měl fotograf zůstat pokud možno co nejvíce nestranný. Nejsme na místě, abychom situaci soudili, ale abychom její obraz přenesli divákovi, který by měl mít možnost si na to, co se děje, udělat názor sám.

Alžběta Jungrová: Bangladéš – každodenní život 

Jaké pro Vás bylo pracovat pro MF DNES?

V MF Dnes jsem pracovala rok před 22 lety, bylo to moje první zaměstnání, tudíž jsem byla vyděšená k smrti, bych pracovala dobře a nikdo mě nevyhodil ☺. Z dnešního pohledu fungovala tištěná periodika odlišně.

Alžběta Jungrová: Bangladéš – každodenní život 

Jaký soubor z Vašeho archivu považujete za nejzajímavější a jak probíhalo jeho focení? 

To nedokážu posoudit, mám ke své práci velmi kriticky postoj. Mnoho příběhů, které jsem viděla nebo prožila, určitě ovlivnila mě samotnou. Nedokážu „vytáhnout“ jen jeden jediný.

Spolupracovala jste někdy i s jinými umělci z jiného odvětví, než je fotografie?

Poslední dva roky spolupracuji s českými výtvarníky a snažíme se vytvářet kombinace fotografie tištěné na plátno v kombinaci s malbou. Je to pro mne jeden ze zásadních projektů. Vždy jsem chtěla spolupracovat s dalšími autory z jakékoliv oblasti a mít tak možnost konfrontovat a dívat se na svou tvorbu z jiného úhlu. Například jedna z fotografií z projektu s malířem Martine Krajcartem půjde na podzim do aukce v Kodl galerii.

Alžběta Jungrová: My most favorite project of the year with painter Martin Krajcart

Máte v současnosti nějakého fotografa, který je Vaším aktuálním vzorem či inspirací?

Je jich spousta. Někteří přetrvávají od dětství, jiné stále objevuju. Každý zajímavý přístup nebo pohled je pro mne inspirativní, ať se jedná o fotku, film nebo jiné výtvarné umění.

Zaujalo mě velmi emotivní světlo na Vašich fotografiích u série „The last day of hotel Europe“ (takové znám od Antonína Kratochvíla :) Byla to náhoda?

Světlo ve fotografii je pro mne nedílná součást vyprávění, stejně jako kompozice a obsah, ale jeho důležitost je pro mne hlavně v umocňování atmosféry, kterou chceme vyjádřit.

V hotelu Evropa jsem si přála fotit mnoho let, ale podmínky byly neúnosné. Nakonec jsem měla štěstí a díky vánočnímu večírku, který se tam loňského roku konal, se mi podařilo získat tam jeden den na focení těsně před úplným uzavřením hotelu. Tak vznikl soubor „The last day of hotel Europe“, což současně můžeme vztáhnout na Evropu jako takovou.

Alžběta Jungrová: The last day of hotel Europe

Jakým způsobem fotografie doupravujete?

Zaleží na druhu fotografie. Jiné je to u komerční fotky a naprosto odlišné u dokumentu nebo u mé vlastní tvorby. Většinou preferuji jen velmi základní postprodukci ve photoshopu.

Alžběta Jungrová: The last day of hotel Europe

Setkala jste se někdy s tím, že vaše fotografie působila nevhodně a musela jste jí vyřadit, ačkoliv se jednalo o dobře vyfocený záběr? 

Myslím si a doufám, že v tomto ohledu mám nastavenou hranici morálky a etiky velmi citlivě. Zatím jsem se ničím takovým nesetkala.

Děkuji za rozhovor.

Alžběta Jungrová

Fotografuje od raného dětství, po studiu na legendární „Grafárně“ v pražské Hellichově ulici pracovala jako reportérka v MF Dnes, později navázala spolupráci s Hospodářskými novinami, fotografovala pro Lidové noviny a deníky vydavatelství Vltava Labe Press. Její práce brzy nezůstala bez povšimnutí ani u zahraničních tiskových agentur jako například CPA či Demotix. Odtud už pokračování fotografické kariéry Alžběty Jungrové směřovalo převážně „ven“. S fotoaparátem dokumentovala ta nejděsivější místa a příběhy naší planety.

Fotografie Alžběty Jungrové získaly právem několik ocenění Czech Press Photo a dvakrát Alžběta obdržela ocenění UNHCR, udělované za významnou pomoc uprchlíkům. V současné době pobývá v Praze, fotí pro lifestylové magazíny, živí se komerční fotografií a hlavně si užívá tvůrčí svobody volné tvorby.

Alžběta Jungrová na Facebooku