Jan Pohribný – produktová fotografie

Jak k focení produktů přistupujete? Fotíte produkty komerčně?

Hodně jsem se reklamě věnoval v devadesátých letech až do roku 2005. Pak jsem se začal věnovat spíše pedagogické činnosti a svým projektům. Nyní se vedle své tvorby převážně věnuji již jen architektuře, občas designu, ilustracím a nejvíce asi krajinářské fotografii. Studiovou reklamní fotografii už tolik nedělám, ale docela mne to bavilo.

Prototyp automobilu, design Václav Král - Karoserie shora je svícena odrazem od bílé kapa desky, aby bylo dosaženo jemných přechodů od nejvyšších světel po střední tóny. Bok je nasvícen pomocí softboxu, ostatní plochy pomocí odrazných bílých desek.

Produktovou fotografii jste fotil převážně v ateliéru?

Zpočátku jsem produktovou fotografii fotil v ateliéru, ale s postupem času jsem začal dělat designové věci i v exteriérech a zajímavých interiérech. Musíte kombinovat znalosti z ateliéru a zároveň použít i principy z architektury, krajiny a tak dále, kdy se na fotografiích podílí i ambientní světlo a zejména samotné prostředí.

Dědovky – Skleněné mísy z produkce Studia Olgoj Chorchoj - Skleněná a těžká hmota – proč by nemohla plavat na hladině nebo se dokonce vznášet? Asi nejkomplikovanější fotografii, co jsem pro OCh vytvořil, jsem zrealizoval po řadě příprav u nás za Prahou na únětickém rybníku. Zapůjčil jsem si k tomu dokonce speciální světla pod vodu z Křižíkovy fontány, na kterých zdánlivě plovoucí mísy stály. Insatalaci jsme dělali s asistentem do noci, ten nakonec u připravených světel dokonce u rybníka přespal. Při svítání jsme dokončili sestavu o další dvě mísy zavěšené na vlascích, mezi dvěma vysokými stativy. S přibývajícím světlem i teplem pro mne příroda připravila nečekané překvapení, páru nad hladinou, která celé situaci dala zásadní náladu. Trvala chvilku, ale naštěstí jsem byl připraven. Dnes by se to asi celé snadněji poskládalo v postprodukci pomocí photoshopu, ale není nad autenticitu tvorby v reálném prostoru bez umělých počítačových zásahů – alespoň pro mne je to daleko přesvědčivější a působivější cesta

Knihovny Matrjošky z produkce Studia Olgoj Chorchoj -  Několikrát jsem fotografoval v první polovině 90. let poblíž hnědouhelných povrchových lomů na Mostecku. Fascinovala mne, stejně jako řadu dalších fotografů, ona lidskou rukou vytvořená měsíční krajina, vyrvané útroby země, které dodnes tvoří nepřehlédnutelnou jizvu naší krajiny. Umístit moderní designový nábytek do tohoto prostředí mi připadalo nejen provokující, ale samotný artefakt zesilující. Vyvláčel jsem s pomocí asistenta Matrjošky na navršené hlušiny plné zbytků fosilního listí, poblíž litvínovské chemičky. Jednu sestavu jsem vytvořil za denního světla, kdy pomocí vlasce, jsme se pokoušeli rozhýbat jeden díl Matrjošek, abychom vnesli do statické fotografie dynamiku. Druhý snímek vznikl až navečer, kdy jsou Matrjošky akcentovány studiovými blesky na pozadí kouřící chemičky. Ta fotografie má v sobě něco z pionýrských pokusů o dobytí kosmu…

Co je náročnější? Focení ve studiu nebo v exteriérech a interiérech?

Rozhodně je náročnější fotit produkt mimo ateliér. Ve studiu máte neutrální pozadí a máte po ruce veškerou fototechniku. Netvrdím, že to je jednoduché, ale jakmile vezmete produkt do jiného prostředí, zvláště když je to nějaký předmět ze skla nebo lesklý předmět, který všechno odráží, tak prostředí začne hrát svou roli. Musíte s tím počítat a přizpůsobit tomu techniku, kterou potřebujete, což je někdy docela sportovní výkon. Můžete ovšem využít i přirozené světlo. Je to mnohem náročnější. Logisticky, kompozičně, po všech stránkách. Na tom interiéru nebo exteriéru je pak produktová fotografie do značné míry postavená. Prostředí doplní, rozvine příběh daného produktu. Už to není pouze o výrobku samotném.

Knihovna, design Josef Gočár - Fotografováno v Domě u Černé matky Boží. Pod skříň jsem umístil pár cihel, aby se “vznášela” a podsvítil řadou bodových světel. Knihovnu jsem nasvítil podlouhlým softboxem zleva a reflektorem zprava (v protisvětle). Schodiště je nasvíceno halogenem shora s modrým filtrem.

Stolky, design Pavel Janák - Pod pražským Vyšehradem je řada pozoruhodných domů v kubistickém duchu. Ale teprve schodiště podél vily navržené Josefem Chocholem, bylo ideální pro umístění stolků od P. Janáka. Použil jsem 4 halogeny s červeným filtrem k nasvícení architektury a 3 záblesková světla k nasvícení stolků. Stejně to nestačilo, a tak jsem použil tzv. dělenou expozici a exponoval na 3× na stejný plochý film a mezi jednotlivými expozicemi jsem světla přesunul do nové pozice. Po několika letech celou vilu natřeli na růžovo – že by je moje fotografie inspirovala?

Jak vysoký nárok na techniku je u produktové fotografie?

Záleží, co fotografujete a jak je to velké. Když se fotí auta, tak potřebujete osvětlovací techniku, kterou většina fotografů nedisponuje. Musíte si často pronajmout osvětlovací tým. Já jsem měl tým osvětlovačů z Barrandova. Disponovali mj. gigantickými odraznými deskami. I když určité věci se dají udělat i jednoduše, doslova pod širým nebem. Záleží, co je váš záměr, co chcete sdělit, zdůraznit a v neposlední řadě, co požaduje klient.

Škoda Octavia, kalendář pro fy Škoda - V reálném prostředí za asistence týmu osvětlovačů je nad vozidlem na jeřábu zavěšena obří 3×3 m rozptylná plocha, přes kterou je vozidlo nasvíceno HMi světlem. Z boku je další odrazná plocha 5×5 m nasvícená opět HMi světlem s charakteristikou denního světla. Doplnil jsem svými softboxy na přední masku auta. Hvězdné nebe je černý papír natažený za vozidlem, propíchaný a prosvícený zezadu. Ani už nevím, v kolik ráno jsme skončili…

Takže potřebujete širokou škálu techniky a pomůcek?

Mnohdy ano. Ale když máte dobrý nápad a máte znalosti, jak si pomoci třeba právě luminografií, nebo nějakým jednoduchým svícením, tak i při denním světlem jste schopná auto, jiný velký produkt, nebo něco složitého nafotografovat. Technologie vám jenom pomůže doladit nápad. Je to vždy o nápadu. Když nemáte nápad, tak vás nespasí ani sebelépe vybavené studio.

Škoda Octavia, kalendář fy Škoda - Interiér vozu je nasnímán ve studiu Barrandov pomocí mého zábleskového zařízení (spotu a softboxů) a bodových světel zn. Dedolight. Pro záběr na Ruzyňském letišti jsme si museli vyžádat zvláštní povolení se vstupem na ranvej v době, kdy odklonili letadla na jinou dráhu. Přistávající letadlo jsem nasnímal pak v jiné době zpoza plotu a vše spojili v počítači.

Jaké zákonitosti platí u fotografování klasických produktů?

Základem je práce se světlem a stínem. Produkt by měl být trojrozměrný. Když nasvítíte produkt ploše, zpředu, tak ztrácí objem. Chybí tam stín. Musíte produkt světlem vymodelovat. Také záleží na typu světla. Jestli je to směrové světlo, které vrhá tvrdé stíny. Nebo naopak rozptýlené světlo přes softbox nebo deštník, nebo jestli světlo odrazíte jen od stěny či odrazné desky. To záleží na typu produktu a typu povrchu. O tomhle hovořím v mé knize Kreativní světlo velmi podrobně. Jiné světlo potřebujete na matný povrch a jiné světlo na lesklý povrch.

Stůl, design Bára Škorpilová - Nasvítit bývalou konírnu na statku v Předboji nebylo tak složité. Použil jsem stropní světla konírny a doplnil halogenové světlo na pozadí. Zbytek obstaraly dva reflektory (jeden s červeným filtrem zpředu) a odrazné plochy.

Jak se dá docílit efektu viditelného kuželu světla, který nasvěcuje produkt?

Jedná se o takzvané scénické světlo. Světlo je podobné světlu na scéně divadla, kdy reflektor nasvítí postavu herce. Záleží, jak velký produkt takto nasvětlujete. Takový efekt jsem použil např. při fotografování reklamní fotografie na fotoaparát Minolta. Použil jsem nasměrované světlo z komínku a do vzduchu jsem nastříkal sprej, na kterém se světlo zachytilo, aby byla krásně viditelná stopa světla dopadající na produkt. Dá se použít cokoliv, na čem se světlo ve vzduchu zachytí: v divadle je to pouhý prach, ve studiu je samozřejmě lepší použít nějaký aerosol, umělou mlhu, nebo kouř. V čistém ovzduší stopu světla neuvidíte. Ideální je svítit na produkt v mírném protisvětle, tak ještě více vynikne světelná stopa. Čím více prosvítíte protisvětlem ve vzduchu déšť, kouř, nebo aerosol, tím je viditelnější. Když takovou scénu budete svítit zpředu, od kamery, tak efekt příliš neuvidíte.

Sklo Libera, váza - K dosažení ideální atmosféry pro fotografii, kterou jsem pořídil ve starém špejcharu vedle našeho domu stačí trochu kouře, jeden halogen prosvětlující zespod skleněnou vázu a sluneční světlo.

Sklo Libera, detail - Hlavní světlo na pozadí, jeden boční softbox. Technika lokální ostrosti, kterou nabízí náklony přední a zadní standardy u velkoformátových kamer. Zcela odcloněný objektiv.

Co je podle vás nejnáročnější nafotit a proč?

Sklo je velmi těžká disciplína. Když fotíte sklo v prostředí mimo ateliér, je to ještě komplikovanější a přidáte-li k tomu modelku, rekvizity apod., nároky se zvyšují. Obecně lesklé zrcadlové předměty a chromované předměty se těžko fotí. Obzvláště když takové předměty fotíte v nějakém exteriéru či interiéru, tak je to opravdu oříšek. Vše se v předmětu odráží. Například chromovaný nárazník na autě se chová jako vypouklé zrcátko, úplně všechno se v něm odráží, i fotograf sám. Dá se to nafotit, ale musíte mít zkušenosti. Musíte používat různé odrazné desky, nebo přizpůsobit prostor, kde se fotí, nebo poskládat výsledný snímek z více záběrů. Zde už má bezesporu významný prostor postprodukce se všemi stále všemocnějšími virtuálními nástroji.

Váza Horejc, design Jaroslav Horejc - Fotografováno v rondokubistickém interiéru ČSOB na Příkopech, na mramorovém překladu asi 2,5 m nad zemí. Schodiště nasvíceno halogenovými reflektory, váza dvěma zábleskovými světly se softboxy zprava a v protisvětle. Po nafotografování a balení vybavení asistent zakopl a vázu rozbil… naštěstí to byla novodobá kopie.

Kalkulátor, ze sbírek NTM - Pro jednu výpočetní firmu jsem vytvořil kalendář ze starých kalkulátorů a komunikační techniky. Použil jsem vždy techniku lokální ostrosti, kterou nabízí náklony přední a zadní standardy u velkoformátových kamer. Žluté směrové protisvětlo a bodové boční světlo na vlákna žárovek jsem doplnil softboxem kvůli nasvícení kovových částí přístroje.

   

Stůl Carbon, design Olgoj Chorchoj - Tryskáč mi připomínal prorotyp stolu z uhlíkových vláken. V showroomu jedné nábytkové firmy jsem postavil z řady malých halogenů “přistávací dráhu”. Lesklou plochu desky stolu pak nasvítil odrazem silného halogenu od stropu a dvou softboxů na hrany stolu.

Zubní kartáčky, skica pro Profimed - Barevnost modelky změněna líčením. Hlavní světlo softbox mírně v protisvětle shora. Světlo na pozadí vytvářející světelný přechod.

Děkujeme za rozhovor!