Rozhovor s Kamilem Vargou - Slovenská nová vlna

2. 3. 2015

Kamil Varga je profesionální fotograf, který je jedním z členů "Slovenské nové vlny". Osobně se s ním můžete setkávat na Setkání fotografů. Mimo to je lektorem kurzů FotoInstitut.cz i autorem odborných článků na FotoAparát.cz.
Jeho fotografie mohli spatřit lidé v různých částech světa. V Praze, Brně, Bratislavě, Vídni či Dortmundu, ale i ve Vermontu v USA. Zeptali jsme se ho v redakci na několik otázek, čtěte dál...

Začátky i tvorbu Kamila Vargy můžete vidět ve filmu Vlna vs. břeh, který se věnuje fenoménu tzv. Slovenské nové vlny. Jedním z fotografů, kteří tomuto hnutí dali vzniknout, je právě Kamil. Spolu s fotografy – studenty FAMU, jako Jano Pavlík, Tono Stano, Rudo Prekop, Vasil Stanko, Martin Štrba, Miro Švolík a Peter Župník, nabourali v polovině 80 let zaběhlý pohled na tehdejší fotografii.

Zeptali jsme se tedy Kamila na několik otázek, týkajících se právě Slovenské nové vlny.

Ahoj Kamile! Jako jednoho z jejích představitelů bych se Tě rád zeptal, co by jsi nám o tomto fotografickém hnutí řekl z pohledu jeho protagonisty?

Co je snad docela zajímavé, že Slovenská nová vlna nebyla nikdy programovou skupinou. Neměli jsme žádný společný manifest. I název vymysleli historici umění, ne my. Podobně výstavy. Vždy jsme vystavovali společně s kamarády a spolužáky. Výstava pouze těch osmi protagonistů Slovenské nové vlny v 80. letech vlastně ani neproběhla.
Byli jsme pouze kamarádi, kteří se potkali v čase studia na pražské FAMU. Tam jsme zjistili, že máme podobný názor na život, umění a dobu. Taky by se dalo říct, že to nedůležitější probíhalo vlastně na vysokoškolských kolejích, kde jsme trávili večery, víkendy a často i prázdniny.

Čím se tehdy vaše tvorba odlišovala od fotografického mainstreamu? Byla ovlivněna nějakými jinými směry?

Když jsme přišli na FAMU, byla to doslova akademická půda. Tedy konzervativní a poněkud zatuchlá. Měli jsme ze života a doby jiný pocit. Jen připomenu, že v hudbě se zrovna začínali rozbíhat novovlnné kapely jako třeba Pražský výběr. Tak jsme si poněkud tvrdohlavě a svobodomyslně začali přizpůsobovat třeba i školní úkoly výrazně odlišnému pohledu na fotografii. To způsobilo na katedře fotografie takové malé zemětřesení a hlavně díky osvícenému vedoucímu katedry, profesoru Jánu Šmokovi, nedošlo k našemu vyhození ze školy.

Vystavují fotografové Slovenské nové vlny častěji společně, nebo spíše každý zvlášť?

Je to trochu kuriózní, ale první výstava pouze těch osmi fotografů Slovenské nové vlny byla až ta retrospektivní, která proběhla před rokem v nově otevřeném Domě fotografie v Praze. A je to i vlastně typické pro tuto generaci. Byli jsme vždycky otevření a vystavovali společně i s jinými fotografy nebo malíři. Samozřejmě každý z nás má na kontě i množství samostatných výstav – svou individuální kariéru, která byla pro každého z nás logickým vyústěním po skončení vysokoškolských studií.

Jak ses účastnil natáčení filmu Vlna vs. břeh? Jak jsi spokojen s výsledkem? Doporučuješ nám jít na Tebe a Tvé kolegy-fotografy do kina?

Natáčení filmu bylo velice osobní, protože ho režíroval jeden známý kameraman z naší generace, Martin Štrba (Je třeba zabít Sekala, Krajinka, Hořící keř…). Měl tedy osobní zkušenost, protagonisté ho dobře znali, věřili mu a film tedy není jen nějaký neosobní dokument o minulosti cizích lidí.
Doporučuji ho nejenom těm, kteří se chtějí něco dozvědět o některém z jeho protagonistů, ale hlavně je zajímavou sondou do toho, jak se impulzivně rodí generační hnutí. Těch je v České i Slovenské fotografii velice málo. Dali by se spočítat na prstech jedné ruky.

Pověz prosím čtenářům, na jaké fotografické žánry a tvorbu se Ty sám nejvíce zaměřuješ.

V průběhu těch třiceti let se můj přístup různě proměňoval, takže samozřejmě zahrnuje jak portrét, tak akt i jiné žánry. Asi nejtypičtější je ale pro mě využití luminografie, malování světlem. Technika stará jako fotografie sama, kterou jsem skombinoval s lokálními záblesky a vícenásobnou expozicí do svébytného, pro mě charakteristického tvaru. Tato kombinovaná, ale striktně fotografická technika mi umožnovala oprostit se ve výsledku od obrazu reálného světa, jak je fotografie obvykle používaná i chápána. Dala mi tedy kreativní svobodu pro vyjádření i poměrně komplikovaných myšlenek.

Věnuješ se v poslední době nějakému fotografickému projektu?

Pracuji na svém dalším cyklu fotografií. Vzhledem k tomu, že nepracuji konceptuální metodou a fotografie v cyklu i cyklus samotný se v průběhu práce proměňují a vyvíjejí, nejsem schopen o něm moc konkrétně mluvit.

Díky za rozhovor a těšíme se na Setkání fotografů!

Tvorba Kamila Vargy

stránky www.setkanifotografu.cz